Aviatica

Centrum AVIATICA jsme navštívili především i proto, abychom na mnoha zajímavých detailech a řešeních ukázali, jaké možnosti v současné moderní výstavbě nabízí suchá výstavba. Pojďme se společně podívat jak zdánlivě jednoduché a na pohled samozřejmé části stavby v sobě skrývají technický a rukodělný um. 
Vstupní recepce vyvolává dojem, jakoby po sádrokartonovém podhledu a stěnách stékaly kapky roztaveného kovu. Světla se střídají s výústky vzduchotechniky a na první pohled vypadá prostor velice zajímavě. Když si ale uvědomíme, že stěny i podhled se díky těmto efektům defacto skládají z jednotlivých pruhů na nezávislých nosných konstrukcích, oceníme, že všechno lícuje a dělá dojem celistvosti.
Některé detaily běžný člověk vůbec nevnímá, bere je jako nedílnou součást stavby, jako samozřejmost. Takové zakončení příčky u skleněné fasády. Není to moc vidět, přesto to musí být provedeno kluzně, protože vlivem teplotních změn se fasáda pohybuje a kdyby k ní byla příčka uchycena na pevno, trhal by se spoj mezi konstrukcemi. Navíc napojení musí být pokud možno i zvukotěsné, aby se hluk nepřenášel mezi kancelářemi. Paždíky fasády  vypadají sice robustně, ale jsou to komorové profily konstruované tak, aby jimi zvuk nepronikal zvenku dovnitř, případně naopak. Ale co se týče zvukové ochrany v příčném směru- není skoro žádná. A proto se paždík fasády zapouští relativně hluboko do příčky, aby propouštěl co nejméně zvuku na druhou stranu kanceláře.
Zůstaňme ještě u zajímavých detailů které vypadají nenápadně a přesto dobře fungují. Například „kastlík“ na žaluzie u kulaté fasády vypadá čistě a elegantně. Je to ale i spojnice dvou úrovní podhledů, takže musí být všude stejně vysoký a rovný, aby to oku lahodilo. To vše samozřejmě v zakřiveném provedení, které sleduje tvar kulaté fasády.
I chodby mezi vestavěnými kancelářemi sledují tvar budovy. Vše se sbíhá do neviditelného úběžníku, který je dán tvarem fasády. Proto se tady pravé úhly hledají velice obtížně.
Stěny na chodbách, byť vypadají, že jsou z obyčejného sádrokartonu, jsou pevnější, než se na první pohled zdá. Skládají se totiž z masivních desek Knauf Massivbauplatte  tl. 25 mm, které jsou kladeny na ležato a sádrokartonových desek Knauf standardního formátu kladených klasickým způsobem – tedy na stojato. Výsledkem je velice houževnatá konstrukce předsazené stěny.
Mezi jednotlivými nájemními prostory byl použit nový typ bezpečnostních příček Knauf  RC3 a to typ W 353. Sádrokartonovou konstrukci tvoří standardní profily se zvýšenou hustotou a speciální desky Knauf Massivbauplatte tl. 25mm. A protože jsou desky široké pouze 625 mm, kladou se na rastr v podélném směru. Celé to má výdrž, jakoby byl v příčce ocelový plech . Průlomová doba odpovídá klasifikaci RC3.
Celá stavba je protkána požárními úseky protože důraz na požární ochranu a bezpečnost je u budovy tohoto typu nezbytný. Většina požárních konstrukcí vůbec není vidět. Některé ale vidět jsou a to například obklady nosné ocelové konstrukce. Na obrázku jsou pro jednu požární odolnost vidět dvě zcela odlišná řešení. Jedno je pohledové, vytvořeno pomocí technologie suché výstavby Knauf a druhé zůstane skryto nad podhledem a je provedeno pomocí  použití minerálních izolací. Tady je vidět, že při výběru požárních řešení existuje zpravidla vždy několik způsobů provedení a jde o to si správně vybrat. Proto existuje požární katalog Knauf, kde si vybere řešení i ten nejnáročnější klient.